Hornické skopičiny

Já jsem horník, kdo je víc

Uhlí je hořlavá hornina vzniklá v průběhu desítek až stovek milionů let složitými procesy, které se v dřívějších dobách říkalo hořlavý kámen. Většina světových zásob uhlí se začala tvořit v období karbonu, geologické epoše, která začala před 360 milióny let a skončila před 286 milióny let.To znamená, že uhlí vzniklo z tropických slatin starších geologických dob, rostoucích v bažinách. Ve slojích černého uhlí se zachovaly otisky stromových přesliček, plavuní a kapradin, v ložiskách hnědého uhlí otisky jehličnatých i listnatých stromů. Trouchnivěním, rašeliněním (za vzniku metanu - tzv. bahenního plynu) a pozvolným uhelnatěním rostlinných látek v močálech za nedokonalého přístupu vzduchu při vlhkém a teplém podnebí pozbývaly tyto látky vodík a kyslík, vytvářely uhlík, ztrácely rostlinnou strukturu a stávaly se tmavší. Jsou to tedy fosilní ložiska humusových hornin.

Vše začalo před čtyřmi lety během jednoho setkání u kávy. Eva Peterková a její dvě kamarádky si povídaly, co vařily jejich babičky, a jak jim to jako dětem chutnalo. Eva Peterková začala recepty sbírat a vydávat. První byla Kuchařka z Hlučínska, následovala Kuchařka z Opavska a nyní vydala opavská Matice Slezská prozatím poslední – Hornickou kuchařku. Více na: http://magazin.e15.cz/regiony/hornicka-kucharka-aneb-co-jedli-haviri-854712#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink

  Nechejte se i Vy provést minulostí Ostravy na některé z komentovaných prohlídek města!

Historický vývoj oblasti a vlivy, které ho utvářely v letech 1740 až 1989. Souvislost s vývojem Rakouského Slezska, Těšínska, ostravské průmyslové oblasti. Odlišnosti od vývoje centrálních oblastí Čech a Moravy. Rekonstrukce podoby krajiny ve 30. letech 20. století a její další osudy.

Hornictví kdysi tak trochu patřilo i k Bohumínu, zejména k Vrbici. Právě pod touto částí bychom našli stopy uhelné těžby. Na povrchu éru připomínají odvětrávací vrty a výdušná jáma na hranici s Ostravou. Po stopách ražby se vydalo občanské sdružení Hraniční meandry Odry a s ním několik desítek Bohumíňáků.

  V roce 1914 se pod vedením Antonína Blachy zformoval přípravný výbor, který připravil veškeré potřebné podklady k tomu, aby pro Stonavu a okolí mohlo být založeno vlastní Hornické sdružení. Ustavující valná hromada spolku se konala 22. března 1914 a nově ustavený hornický spolek s počtem 30 členů byl zaregistrován pod názvem ?Stowarzyszenie Górnicze dla Stonawy i okolicy?. Prvním předsedou sdružení se stal Jan Trombik, který však byl povolán na bojiště I. světové války, a tak v roce 1917 byl zvolen předsedou pan Franciszek Pastuszek, který sdružení vedl až do roku 1926, kdy byl ve funkci vystřídán Josefem Ondruchem. Ten stál v čele hornického sdružení do roku 1938.

Od poloviny 18. století probíhala - na základě iniciativ a dekretů Marie Terezie -  prospektorská činnost také na území tehdejšího Rakouského Slezska v okolí Ostravy a Karviné.  Jedním z impulsů byl stav lesů, nedostek tvrdého dřeva pro provoz železáren. První nálezy uhlí byly hlášeny na počátku druhé poloviny 18. století.  Situace okolo počátků dolování je již dobře popsána v literatuře věnovali se jí prof. A. Zářický a mnoho dalších.  V roce 2003 vyšla monografie Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru, Ostrava 2003, 564 str., která shrnuje dosavadní stav poznání historického výzkumu a uvádí soupis archivních pramenů i literatury.

Nejstarší historie dolu Michal je spojena se snahou tehdejšího rakouského státu podporovat uhelné hornictví jako nezbytný předpoklad rozvoje průmyslu. V roce 1842 položil tzv. montánní erár v Michálkovicích kruhové privilegované kutiště a o rok později v něm začal hloubit tři jámy. Prvá z nich, jáma Ferdinand, zanikla v 80. letech 19. století. Druhá jáma tzv. Vrtná. Třetí jáma byla nazvána jámou Michal podle zesnulého c. k. dvorního rady Michaela Laiera.