Hornické skopičiny

Evropa včetně České republiky musí výrazně zvýšit investice do distribučních elektrických sítí. Celoevropské investice by se měly do roku 2050 více než zdvojnásobit na 67 miliard eur (zhruba 1,7 bilionu korun) ročně. Vyplývá to ze studie organizace Eurelectric, která sdružuje nejvýznamnější společnosti evropského energetického sektoru.

Být v dnešní době zaměstnán jako horník není zrovna in.

U příležitosti svátku patronky horníků sv. Barbory uspořádala těžební společnost OKD tradiční hornickou slavnost skok přes kůži, tzv. šachťák. Při té příležitosti věnovali zaměstnanci OKD Spolku svatá Barbora na podporu hornických sirotků více než 232 tisíc korun.

Uhelná energetika je dál na sestupu. Jak na svém webu uvedlo ministerstvo průmyslu a obchodu, za období od ledna do září letošního roku se v Česku vyprodukovalo 16,5 milionu tun hnědého uhlí, což je v meziročním srovnání o 20,9 procenta méně. O něco pomalejším tempem letos klesá objem výroby elektřiny v uhelných elektrárnách.

„Při šachťáku jde nejen o to, přivítat do stavu nováčky a pobavit se, ale také vzdát hold náročnému hornickému řemeslu a kamarádům, kteří už mezi námi nejsou. Sbírkou pro Spolek svatá Barbora přispíváme osiřelým dětem na studia, zájmovou činnost, rozvoj jejich talentu nebo třeba ozdravné pobyty,“ doplnil Antonín Míra, hlavní mechanik OKD, který vedl celou slavnost coby slavné, vysoké a neomylné prezidium.

Zástupci společnosti PKP CARGO INTERNATIONAL a Moravskoslezského kraje podepsali Memorandum o spolupráci při transformaci území po ukončení těžby v Moravskoslezském kraji a využití vlečkové sítě ostravsko-karvinského revíru pro vybudování tramvajového spojení mezi městy na Ostravsku a Karvinsku.

Odstavit elektrárnu a pak ji znovu uvést do provozu je zatraceně složité. Pokud to vůbec ještě jde. Totéž platí pro doly a lomy. Jenže politici to nevědí. Ohrožují tím budoucí dodávky elektřiny.

Hlubinné dobývání v českých zemích započalo na přelomu 13. a 14. století. K ražení důlních děl se používalo převážně želízek a mlátků, ve vhodných podmínkách s pomocí tzv. sázení ohně, při kterém se hornina snáze uvolňovala. Postup byl za použití běžných hornických nástrojů a nářadí pracný a pomalý. Želízkem a mlátkem se za 6ti hodinovou směnu na chodbě o profilu zhruba 2 x 1 m vylomilo asi 2,5 cm. Chodby se razily proto většinou jen o průlezných profilech. Pomocí želízka a mlátku se prováděla ražba důlních děl až do poloviny 18. století, první použití střelného prachu pro trhací práce v dole bylo zaznamenáno v roce 1627 v Banské Štiavnici, odkud se postupně rozšířilo do dalších zemí.