Hornické skopičiny

Vida vida léto je v plném proudu a tak mě napadá proč se vlastně používá to citoslovce vida?Hned jsem si ho dal do souvislosti s budapešťským zábavným parkem Vidám Park a vzpomněl  jsem si na jeden z mnoha nezapomenutelných zájezdů našeho hornického kolektivu.

Vrátím se zhruba o víc jak čtvrt století zpátky, kdy na šachtách probíhalo soutěžení kdo rychleji a více.

Ono něco takového je i dnes ovšem dříve za prvenství dostala finanční odměnu celá brigáda.Říkalo se tomu kolektivní peníze a celá parta rozhodovala jak s prostředky naložit.

Nejčastěji se vše prolilo hrdlem v nejbližší dostupné restauraci, ale naše parta důlně strojní údržby rozhodla tentokrát jinak.

Ani nevím koho to napadlo asi zapracovaly i manželky a bylo rozhodnuto pro zahraniční kolektivní zájezd do Budapešti.

Na přelomu jaro-léto roku 1985 jsme tedy vyrazili autobusem směr Maďarsko.Během cesty vládly dvě priority. Za prvé udržovat pitný režim a za druhé kde uschovat forinty navíc.První šla celkem dobře hůře bylo vymyslet skrýše pro bankovky.Ideální se jevily trubky sedadel. Zde vám mohu sdělit že pokud bychom nenašli v Budapešti železářství a nekoupili pilku na železo vrátíme se jak chudí příbuzní.

Budapešť nádherné město zde jsme  obdivovali krámky plné riflového zboží a potištěných triček ne jak u nás s potiskem „Vitana vaří za vás“ ale tady se z nich usmíval Sandokan, Jimi Hendrix, Black Sabath a kdoví co ještě. Prostě za pár kaček oháknutí jak z Tuzexu.

Když bylo vše nakoupeno započala ochutnávka výborné maďarské kuchyně a specialit.Zde kraloval nejmladší člen party Miloš.Byl jak u vytržení ze zmrzlin okusil snad všechny druhy.Na tržnici splácal půl melounu  neodolal čalamádám ani halászlé.Dostatečně ho kluci varovali že jdeme ještě do Vidám Parku na vergle(kolotoče) tak si dal na cestu kopeček pistáciové a vyrazilo se.

Vídám Park velké zábavní centrum které stálo zato vidět a užít.Horská dráha přitahovala Miloše jak magnet.

Vše by možná dopadlo dobře, kdyby nám cestu nezkřížil pojízdný stánkař s pivem naší oblíbené značky Radegast.

Žíznivý Milošek jak uviděl vinětu s pohanským bohem nalepenou na orosené láhvi zamumlal něco, že to je na kuráž urazil tři kousky a vrávoravým krokem si to nasměroval k nejvyšší horské dráze zvané Cyklon.

Bránit mu nemělo cenu.Spolu sním nasedlo do vozíčků dalších pár odvážlivců.Ostatní jsme zůstali raději dole  připravení jejich spanilou jízdu zvěčnit fotoaparátem.

Doprovázený klapavým zvukem plně obsazený vláček pomalu stoupal a stoupal.Miloš sedíce na špici měl ve tváři výraz pokořitele Mount Everestu.Ovšem pouze do té chvíle než těleso dalo do pohybu a šílenou rychlostí se řítilo před naše objektivy.Nad Vidám Parkem se ozvalo táhlé zavytí Milošova blonďatá hlava změnila tvar jako když blesk uhodí do balíku slámy a kolem ní se vytvořila duha.

Hrůzou jsme ani nezmáčkly spouště fotoaparátů při pohledu na posádku toho pekelného vlaku.

Ale pak se na všechny začalo snášet něco jako duha.Nebyla to duha.Byl to obsah Milošova žaludku se vším co ten den nestačil strávit.

Bohužel duhou bylo zasaženo i civilní obyvatelstvo tak jsme okusili i to co znamená maďarský temperament.