Hornické skopičiny

Když už je ten Silvestr, rád bych se s vámi podělil o zvláštní příběh, který se mi přihodil právě na poslední den roku, někdy kolem roku 2000. Dlouhá léta jsem v roli narážeče zajišťoval silvestrovský provoz, tzv. sjízdnost. Většinou to znamenalo odpolední a noční směnu. Ranní směna ještě dokončovala těžbu, takže na odpolední směně zůstávali hasiči, aby kontrolovali pásové dopravníky po dobu osmi hodin od ukončení práce. Tyto pracovníky mi ohlásil inspekční, s tím že mají povolen výjezd kolem 19. hodiny. Všechno proběhlo přesně podle plánu a počet vyfáraných lidí odpovídal hlášení dispečinku.

Na noční pak už nikdo nefáral, což mě vedlo k přesvědčení, že důl je prázdný a bez osazenstva. Proto mě překvapilo, když mě kolem druhé hodiny ranní probudil telefon z inspekční služby s informací, že byl zaznamenán pohyb na dole. Na pátém patře se prý dvakrát otevřely a zavřely hrázové dveře, které jsou vybaveny elektrickou signalizací. Na místo okamžitě vyrazil záchranář, sjel dolů a situaci podrobně prozkoumal, ale nic neobvyklého nezjistil.

Po noční směně jsem se pak sám rozhodl objet všechna patra dolu, abych ověřil, zda se tam někdo nenachází. Opět nic – naprosté ticho a prázdno. Dodnes mi není jasné, co se tenkrát mohlo stát. Jedny dveře by se mohly otevřít náhodou, ale že se postupně otevřely oboje, a navíc na delší dobu, to už mě znepokojilo. Tento detail mi později potvrdil inspekční. Možná to byl permoník.