Hornické skopičiny

Rád  bych se rád podělil o příběh, který se odehrál téměř před dvaceti lety. Všichni zúčastnění jsou dnes už v zaslouženém důchodu, takže žádné problémy od zaměstnavatele nehrozí. Tato vtipná příhoda se stala během odpolední směny na Jihu, v době, kdy se prohlubovala vtažná jáma na nové patro dolu. Obsluha jámy byla svěřena pracovníkům z VOKD, což vedlo k určitým přebytkům zaměstnanců důlní dopravy. Někteří byli posláni na úklid, jiní si vzali dovolenou, ale jeden z našich kolegů dostal během svačiny nápad – podívá se dírou v plotu do nedalekého lesíka a zkusí štěstí na houby.

Zpočátku se zdálo, že mu houbařský výlet vyjde. Lesík byl plný hub a taška se rychle plnila masáky, suchohřiby i kozáky. Jenže si neuvědomil, že ten náletový lesík skrývá záludnost – je protkán mělkými kanály, jejichž účel jsme nikdy nepochopili. Tyto kanály nejsou vedeny zcela rovnoběžně a pokaždé se mírně odchylují, což zcela zmátne smysl pro orientaci. A přesně to se kolegovi přihodilo. Když se rozhodl vrátit, kanály ho dovedly na úplně jiné místo, než odkud do lesa vstoupil.

Výsledek? Kolegovi ve fáračkách se podařilo z lesa vylézt uprostřed Albrechtic! My jsme mezitím v práci začali mít obavy – bylo kolem šesté, sedmé večer, venku tma jako v pytli a on nikde. Říkali jsme si: Nespadl do nějakého kanálu? Máme to hlásit na inspekci a zahájit pátrání? Rozhodli jsme se počkat do devíti večer a pak jednat.

Nakonec, kolem půl deváté, se kolega objevil – naprosto vyděšený, otrhaný a bez tašky hub. Když nám odvyprávěl svůj příběh, měli jsme co dělat, abychom nepropukli v smích. Ale když dodal, že nikdy neviděl naše těžní kola raději než při cestě zpět z Albrechtic, už jsme to nevydrželi a vybuchli smíchy. Od té doby už jsme ho dírou v plotě do lesíka lézt neviděli.